Voskování kůže

Před a po voskování

Když Honza pořizoval pohorky, nabízeli mu k nim v obchodě taky vyživující a impregnující krém ze včelího vosku. Voskem impregnovaná kůže prý totiž odolává vodě mnohem lépe, než když ji napustíte tuky běžně prodávanými na městské kožené boty.

No řekněte sami: kupovali byste ve městě růže, kdyby vám jimi doma rozkvétala celá zahrada? Honzovi se ve sklepě válí pár pěkně těžkých koláčů vosku, a tak se rozhodl si mazání na boty udělat vlastní.

Základní dilema při jeho přípravě: čím větší podíl vosku bude mazání obsahovat, tím lépe kůži impregnuje a tím hůře se do ní dostává. Vosk je tedy třeba buď něčím ředit, nebo využít teploty 40°C, která vtírání usnadní, ale zároveň nepoškodí kůži. Nebo to kombinovat.

Je spousta receptů, čím naředit vosk, aby nebyl tak tvrdý a lépe se roztíral. Ideální je prý skopový lůj, ale lze použít také lněný olej či vazelínu. Žádní skopci nikde poblíž nebyli, a tak Honza sáhl po posledně jmenované, která stojí pár korun a mají ji v každé lékárně.

Dva váhové díly vosku na jeden díl vazelíny. Ve vodní lázni rozpustit, co nejlépe zamíchat, jinak v tom budou trochu hrudky. Nechat zchladnout, dokud z toho nebude mazlavá světle žlutá pasta, a vtírat hadříkem do kůže. I přes ředění a nahřátí je to docela makačka. Hadry z levné látky nevydrží tření a dělají žmolky. Chvíli to necháte a pak přebytečný vosk za pomoci hadru, kartáče a párátka sundáte. 

Někdo předem nahřívá i kůži a dodatečně ještě vosk „zapéká“ fénem, ale to si Honza netroufl.

Je třeba počítat s tím, že navoskovaná kůže pořádně ztmavne. Nejlépe se voskuje nubuk, ale jde to i semišovi. Nejvíc v klidu jsou ovšem gumáky.

Voskovaný nubuk odpuzuje vodu

Semišové boty s voskovanou špičkou